Stvoření světa podle Kristine Black
Nenáviděná čtveřice
(Poznámka: Je to tak trapný, až je to vtipný… Posuďte sami … Je to první
předvědecká teorie, která Kristine napadla. A přijde jí sakra ujetá! Tak LETS GO!)
Prohlášení: Je to fanfikce na Harryho Pottera, většina postav patří J. K. Rowlingové, proto si na ně nečiním autorské nároky a nepíši tuto, ani ostatní povídky za účelem finančního obohacení mojí osoby, nýbrž jako zábavnou fikci, díky za pochopení!
Na počátku všeho bylo bílo. Jedna velká prázdnota v prostoru.
Uprostřed té prázdnoty se cosi pohybovalo. Malý mužíček. Malá postavička se zákeřným úšklebkem v klaunském oblečku s otáčivým motýlkem na krku.
Na zádech se válel v mlze, kopal nohama a vydával podivné bublavé zvuky. Avšak nebyl tady sám !
Stal se středem zájmu tří dalších postav, jako byl on. Bledého černovlasého chlapce s ploským hadím nosem, hocha s černými mastnými vlasy po ramena a uhrovité brýlaté holčičky, které nemohly být víc než čtyři roky.
Mužík v klaunském si nahlas ulevil, což dívenka okomentovala hlasitým Tfůj!
Nevnímal ji . Udělal rozmáchlé salto a zašklebil se.
„Tss,“sykl chlapec s ploským nosem.
„Copak je špatně?“ zeptal se ho druhý hoch.
„Podívej se na něj.“ sykl pohrdlivě dotázaný.
„Nějaký problém, špuntíčci?“ zachechtal se poltrgajst.
„Jsem, myslím, o dost starší, než vy. Mé jméno je…“ podrbal se na zadku. ,,Eum, no, vidíte… To dělá to odloučení… Říkejte mi-“ opět si upšoukl.
„Protiva.“ zamumlala holčička.
„No jo! To je dobrý!“podával jí ruku tak, že ji upatlal zelenou ektoplazmou.
Dívenka se rozfňukala.
„CHÁ!“ vyprskl Protiva.
„Ty seš ufňukaná… Ufňukaná… “
„Uršula.“doplnil chlapec s mastnými vlasy.
Protiva se zašťoural v nose. „Ty-“
„Budu se jmenovat Sevi…Severus!“
„Proč?“
„Napadlo mě to, když jsem se tu tak vznášel.“ ušklíbl se.
„Sevi! To je skvělé jméno!“ popotáhla Uršula.
„Co ty?“ otočil se Severus na posledního nepředstaveného.
„Já? Já jsem lord Voldemort!“ zasyčel.
Protiva si říhl. „To jako nějakej magor?“
„Eh?“
„Však jednou poznáte, jaký toto jméno vzbudí na světě respekt!“
„Co je to svět?“
„To je fuk!“
„Budeme kamarádi?“ zakňourala Uršula.
„Ták, jó!“
Jejich plavby prostorem už nebyly osamělé a nesmyslné. Tahle podivná čtveřice
začala přemýšlet nad slovem Voldyho; SVĚT!
To bylo jednou, když hráli zvláštní hru zvanou „kuličky“, kterou malý Voldík prohrával. I rozzlobil se tedy na své kamarády a celý pytlík rozkopal do prostoru.
A vtom… Se něco stalo!
Kde se kulička usadila, vyrostla a začala se pohybovat.
Celkem devět kulek (každá jinak velká) se začalo kutálet a rotovat kolem největší, zlaté, kterou mimochodem Voldy prohrál s Protivou.
Bílá mlha, která je obestírala, se změnila na černočernou tmu.
Čtyři výtržníci valili své oči pod sebe.
„É!“ zapřemýšlel Protiva s prstem v uchu. ,
„SVĚT!“ ukázal Voldy nekompromisně na nejhezčí planetku, která zářila modře.
„Svět!“ opakovali po něm s dychtivostí, která se jim zračila v očíčkách.
„SVĚT!“
To si jednou hrála Uršula ve vzduchoprázdnu s miniaturními panenkami. Lord Voldemort, zuřivý, že nechce pochopit a akceptovat jeho hru: „KDO OBĚSÍ URŠULU“, jí je vytrhl z ruky a hodil do prázdnoty.
Uchytily se na kuličce, zvané svět, a tam se z nich stali (vlivem kouzel a klimatu)…
„Lidé?“ otázal se znalecky Severus. Voldy ukázal prstem, ze kterého začaly sršet zelené jiskry (A lidé začali umírat!).
„Lidé-svět!“ Protiva se kdákavě zasmál.
Když je přestaly bavit Voldíkovy hry „KDO OBĚSÍ URŠULU“,nebo „NEJSLABŠÍ, VYPIJ PANÁKA“, sledovali lidi na světě a jejich počínání od stavby Babylónské věže, kde lord Voldemort schválně zmátl jazyky, nebo Potopě světa, kdy zase pro změnu Sevi nedal lidem, kteří ho omrzeli, šanci přežít, až po První světovou válku, kdy poslal Protiva lidem bojový plyn (Hádejte odkud!).
Ale to už naši čtveřici, znuděnou nečinným přihlížením, přestalo bavit lidi jen pasivně pozorovat.
„My k lidem na zem!“ zatleskala Uršula ušima. (pozn.: Ne, ona není teletubbies- ostatně- nikdo z nich).
„My k lidem na svět?!“ opakovali po ní váhavě.
Protiva se ušklíbl: „SVĚT!“ zakvílel a vrhl se po hlavě k světu, lidmi zvanému Země.
„Počkej,“ Voldy ho následoval.
„Uršula taky!“
Jen Sevi váhal, co má dělat. Mezitím na SVĚTĚ uplynula řádka let… Nakonec i Sevík nechtěl být sám, a tak udělal nejtěžší rozhodnutí ve svém životě.
A teď žijí všichni čtyři na našem světě s námi. (Tedy Uršulu zabil Bazilišek, ale to je detail.)
Sevi se po čase připojil k Voldymu, však nakonec roli Smrtijeda zahodil, unaven lordovým černým humorem, a stal se profesorem v Bradavicích .
Tam funguje Protiva jako školní strašidlo, ztrpčující život tamějšího pana školníka. Lord Voldemort, který měl vždy sklony k ubližování druhým je nejmocnějším černokněžníkem světa.
Mnozí z nás… lidí, je odsuzuje. Mnozí je nenávidí… kdybychom tak věděli, kdo stvořil náš svět, co?
KONEC!
